Můžete si o koronaviru myslet cokoliv, nic ovšem nezměníte na tom, že cestování se stalo o mnoho složitějším. Pro nás, co žijeme trvale na jiném kontinentu, a naše cesty mezi trvalým bydlištěm a Českem byly až dosud omezeny jen naším volným časem a rozpočtem, je to nepříjemnost pořádná.
Japonsko až do září neumožňovalo nám, cizincům s pobytovými vízy odcestovat. Tedy umožňovalo, ale už by nás v dohledné době nepustilo zpět. Jakmile se tato pravidla uvolnila, odcestoval jsem do Česka za neodkladnými záležitostmi, jelikož tamní epidemiologická situace se nezdála nijak znepokojivá.
Ta se ovšem začala brzy zhoršovat, a nezbylo nic jiného než urychleně plánovat návrat do Japonska. Zpáteční cesta nebyla úplně přímočará, jak sami jistě uznáte po přečtení následujících řádků.
Co budete potřebovat navíc oproti normálu?
- Oprávnění k trvalému pobytu nebo platné vízum – pracovní, studijní, rodinné, či pro služební cestu, turistická víza se nevydávají
- PCR test na SARS-CoV2 – vzorek musí být odebrán nejdřív 72 hodin před odletem z Česka
Letenky
Nákup letenek nebyl problém, ale oproti normálu je značně zúžený výběr dostupných letů. Bude to znít zvláště, ale doporučuji letenky kupovat jen s malým předstihem, okolo 1 – 2 týdnů. Budete mít rozumnou jistotu, že letadlo opravdu poletí. Letadla se nějak moc rychle neplní, takže se nemusíte obávat nějakého závratného růstu cen. Jistý nárůst může způsobit nanejvýš to, že ten nejlevnější let, který jste měli třeba vyhlédnutý, zrušili.
Zvolil jsem lety německé Lufthansy, provozuje totiž code sharové lety s japonskou ANA a obvykle je neruší na poslední chvíli.
Nákup letenek online nebyl problém. Toto byl můj itinerář:
| Číslo letu | Z | Do | ||
| LH 1393 | Praha | 10:40 | Frankfurt | 11:50 |
| LH 716 | Frankfurt | 17:55 | Tokio – Haneda | 13:35 +1 |
Test PCR
Hlavní zádrhel ohledně PCR testů je, že je potřeba mít výsledky potvrzené na japonsko-anglickém formuláři, který publikovalo Japonské ministerstvo zahraničí. (Je tu sice i možnost použít vlastní formát, ale ten musí obsahovat všechny údaje z japonsko-anglického formuláře, včetně čísla pasu. I tak se ovšem může stát, že vzhledem k rozdílnosti formátů způsobí po příletu zdržení. Z toho důvodu jsem touto cestou nešel.)
Japonsko-anglický formát pro výsledky testů naleznete zde: https://www.mofa.go.jp/ca/fna/page25e_000334.html
Zvolil jsem testovací centrum v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Problém byl v tom, že nemocnice standardně výsledky posílá pouze v SMS a e-mailem. E-mail má formát potvrzení pro překročení českých hranic směrem dovnitř, a bohužel neobsahuje zdaleka všechny povinné údaje. Proto jsem se dotelefonoval až k paní primářce mikrobiologického oddělení, která mi přislíbila potvrdit japonsko-anglický formulář.
Na testy jsem se objednával s cca týdenním předstihem, test jsem absolvoval v neděli po šesté večerní, v pondělí po poledni mi přišly negativní výsledky testu a v úterý dopoledne mi na mikrobiologii po pečlivé kontrole výsledků potvrdili mnou předvyplněný japonsko-anglický formulář. Počítejte samozřejmě s tím, že pro personál nemocnic je to něco naprosto neznámého, hlavně japonština na formuláři má jakýsi odstrašující efekt, proto je třeba vše pečlivě vysvětlit.
Alternativou pro cestovatele z Prahy nebo okolí by bylo zvolit testovací centrum na ruzyňském letišti, které přímo nabízí vydání lékařského potvrzení v ceníku.
Check-in, neboli odbavení
Online check-in u Lufthansy vám umožní si zdarma vybrat sedadlo, za které byste si jinak v předstihu platili, což je sice pozitivní, ale v dalším kroku jsem narazil na problém – chybovou hlášku, že cestující s českým pasem nemají do Japonska přístup. Nezbylo tedy nic jiného, než dokončit odbavení na přepážce.
Do již poměrně dlouhé fronty na odbavení na ruzyňském letišti jsem se postavil zhruba hodinu a půl před časem odletu. Kvůli důkladnějším kontrolám u všech cestujících trvalo okolo půl hodiny, než jsem se dostal na řadu.
Předložil jsem pas a rezidenční kartu. Agent za přepážkou se mě zeptal, znamená-li rezidenční karta povolení k trvalému pobytu (permanent residency). V mém případě bohužel nikoliv, jen pětileté pracovní vízum. To se agentovi moc nezdálo, prý normálně Češi do Japonska nemohou.
Pro tento případ jsem měl u sebe vytištěnou stránku japonského ministerstva zahraničí, která přesně specifikuje, že i my s pracovními vízy můžeme, pokud máme PCR test, do Japonska vstoupit. To mu stačilo a vydal mi palubní vstupenky. Celé to trvalo asi pět minut. Sedadlo na palubní vstupence souhlasilo s tím, které jsem vybral při online check-inu.
Let do Frankfurtu
Letadlo bylo poměrně plné, i když se mi zdálo že ti, co cestovali sami, tedy včetně mě, měli vedle sebe místo volné. Poklidnou atmosféru narušovala jen větší skupina poměrně hlučných cestujících, jenž se naštěstí chvíli po startu uklidnili.
Palubní servis sestával z lahve vody a kávy nebo čaje. U Lufthansy se naštěstí za jídlo ani pití neplatí.
Let do Tokia
V ekonomické třídě bylo poměrně málo cestujících. Ještě chvíli před odletem jsem si schválně změnil sedadlo přes online check-in tak, abych seděl od ostatních co nejdále. Kupodivu to bylo možné i přes to, že jsem měl už z Prahy palubní vstupenku, jen mi při pípnutí u gatu vyjel malý lísteček se změnou sedadla.
Servis byl obstojný, dokonce byl výběr ze dvou jídel, leč na mě už zbylo jen jedno – lasagne. S chutí jsem byl spokojen, s celkovým množstvím jídla už ne tak moc. Jsem asi zhýčkaný japonskými aerolinkami, které vám na tácek připraví různé předkrmy, zákrmy, dezertíky, ke konci donesou zmrzlinu a kdoví co.
Na palubě letadla nám kromě obvyklých formulářů (celní, vstupní pro cizince), rozdali i koronavirový dotazník. Do formuláře bylo třeba vyplnit následující:
- Osobní údaje
- Jestli jsme v posledních 14 dnech měli blízký s lidmi trpícími příznaky jako horečka, kašel atd.
- Jestli jsme v posledních 14 dnech měli blízký kontakt s nakaženým
- Jestli jsme v posledních 14 dnech měli příznaky jako horečka, kašel atd.
- Jestli se cítíme nemocní
- Jestli bereme prášky na teplotu nebo na bolest
- Kde budeme trávit čtrnáctidenní karanténu po příletu
Přílet do Tokia
Na letiště Haneda jsme přistáli skoro hodinu před časem pravidelného příletu. Ještě při pojíždění nám letušky sdělili, že musíme v letadle vyčkat na příchod pracovníka japonské karanténní stanice, a až po jejich kontrole budeme moci opustit letadlo. To se však nekonalo a my mohli, vzhledem k malému počtu cestujících, opustit letadlo poměrně brzy po zaparkování na stojánce.
Hned po výstupu letadla nás na chodbě zastavili, dali nám následující dokument informující o popříletovém procesu, pár minut nás tam nechali vykysnout a postupně nás pouštěli do útrob letiště. To bylo zcela prázdné – není divu, počet mezinárodních letů je v této době minimální.
Po příchodu před stanoviště karantény a pasové kontroly, kde se v normálních časech příchozí řadí do fronty podle toho, jestli mají japonské nebo cizí pasy, na nás jen zavolali, ať jdeme dál na číslo 143. To bylo dost matoucí, poblíž jsem žádné takové číslo neviděl. Pokračoval jsem tedy po chodbě dál. Ukázalo se, že se jednalo o číslo gatu. Asi čtyři gaty v protějším křídle letiště byly předělány na testovací stanoviště na koronavirus.
Antigenní test po příletu
Po příchodu jsme dostali papír s informacemi o průběhu testování:
Nejprve nám zkontrolovali formulář vyplněný v letadle, poté nám dali zkumavku pro vzorek slin a trychtýřek. Přesunuli jsme se do igelitových budek, kde jsme měli za úkol naplnit zkumavku až po rysku slinami. Na stěnu nám dali obrázek citronu a umeboši – japonských hořkých nakládaných švestek – aby se nám sliny z pusy jen řinuly. Inu, proti gustu žádný dišputát. Já jsem si ovšem nemohl pomoci a zrak mi sklouzával spíš na ilustrace, jak by zkumavka při odevzdání vypadat neměla. Třeba ty plné hlenu či krve ve mně tedy moc silné slinění nevyvolaly.
Nakonec trychtýř vyhodíte, zkumavku zazátkujete a necháte ji posoudit dozorem. To musí být hodně výživná práce…
U další stanice se vás zeptají, kde budete trávit povinnou čtrnáctidenní karanténu po příletu, a jak se tam dostanete. Neměli byste totiž používat hromadnou dopravu ani taxi. Já jsem měl v plánu karanténu trávit doma a domluvený jsem měl odvoz od kamaráda. Slečna byla s těmito informacemi naprosto spokojená. Na mou otázku, jestli bych si mohl během karantény třeba dojít nakoupit do supermarketu nebo se jet jen tak projet na kole překvapivě odvětila, že bez problému.
Nato jsme se přesunuli po schodech nahoru k dalšímu gatu. Sedačky, na kterých se normálně čeká na nástup do letadla nyní sloužili pro čekání na výsledky antigenního testu. Čekání nám ozvláštnilo hlášení rozhlasu o cvičení na zemětřesení, toho jsme se ale účastnit nemuseli.
Za necelou půl hodinu už začala čísla otestovaných lidí svítit na monitoru, a po objevení mého čísla na přepážce dostal zpět svůj formulář, na kterém byl vyplněn negativní výsledek. Dále jsem dostal růžový papír sdělující, že přicházím ze země se zvýšeným výskytem koronaviru. To jsou podle současných japonských pravidel už skoro všechny země na světě.
Pokud byste byli pozitivní, rovnou by vás odvezli do nemocnice poblíž. Tento scénář jsem naštěstí neměl tu možnost zažít, ani na vlastní oči vidět.
Imigrace
S touto výbavou se můžete přesunout chodbami zpět k normálnímu karanténnímu stanovišti a k imigrační kontrole. Ještě před příchodem k pasovému úředníkovi dostanete další formulář, kam vyplníte, v jakých zemích jste se v nejbližší minulosti zdržovali, a to včetně dat od – do. Pokud jste například byli až do odletu v Česku, vyplníte Czechia nebo チェコ a kolonku “from” necháte prázdnou.
Pasový úředník vám jako obvykle naskenuje prsty a udělá fotku, o jejíž vypovídající hodnotě po celonočním letu by se dalo s úspěchem pochybovat. Navíc si od vás vezme formulář o výsledcích PCR testu z Česka. V mém případě bylo vše v pořádku a za chvíli mě propustil dál.
Asi jediná výhoda tohoto celého zdlouhavého procesu byla v tom, že nemusíte čekat na kufry. Byly už pečlivě seřazené na zemi u zavazadlového pásu. Mé dva kufry byly dokonce postavené u sebe.
Posledním krokem byla celnice, vše probíhalo jako obvykle, až na to, že chudák pan celník byl od hlavě až k patě v koronavirovém igelitovém oblečku a mezi námi bylo plexisklo.
Odjezd domů
Protože pro mě měl autem přijet kamarád, sešel jsem přímo před letiště, kde mi v policejní budce poradili, že nejlépe se bude nechat vyzvednout co nejvíc vpravo před letištní budovou.
Závěr
Po dlouhých měsících nejistoty, kdy se cestovat nedalo vůbec, a po týdnech předodletového stresu, musím říci, že cesta jako taková už proběhla hladce. Na to, v jaké nelehké situace se celý svět nachází, jsme měl pocit, že japonské imigrační oddělení má už konečně procesy zvládnuté, a že opatření můžou, při rozumné míře spolupráce ze stran cestovatelů, zabránit nekontrolovanému zavlečení nákazy ze zahraničí.
Super článok, dakujem.